Příroda má ve své říši celou řadu živočišných zástupců, kteří složitá období v ročním cyklu prospí. Říká se tomu hibernace.
Je to svým způsobem obrana organismu k přečkání náročných klimatickým podmínek, které se každoročně cyklicky vracejí. To je dáno nebeskou mechanikou a jejími zákony. Hibernace je zjednodušeně zimní spánek při kterém se utlumují fyziologické procesy a tělesná teplota se rapidně sníží. V hybernačním stavu organismus přežívá několik měsíců i déle. Opakem hibernace je letní spánek čili estivace, což je stav, který se vyskytuje v tropických oblastech ve kterých se téměř neobjevují vodní srážky. Těla živočichů vysýchají, jsou ukryta pod zemí čí pískem a probouzejí se k životu po doplnění vody. Odborníci uvažují o použití hibernace při letech do vzdálených oblastí vesmíru při kterých by cesta trvala desítky let.
Právě schopnost hibernace, je možná něco, co zvířatům, která to umí, tak trochu závidíme. Tímto způsobem odpočívají třeba netopýři, včely, ježci nebo hadi. Tato zvířata dokážou po celé měsíce přežívat v úsporném režimu. Jejich teplota klesne, metabolismus se zpomalí a spotřeba kyslíku je omezena na minimum. Schopnost takto se přizpůsobit jim pomáhá přežít v nejtvrdších podmínkách. Nová studie otevírá otázku, zda člověk není schopen podobného stavu – bohužel však takovým způsobem, který nám spíše ubližuje, než pomáhá. Lidský organismus má pro podobné stavy označení Myalgic encefalomyelitida čili chronický únavový syndrom, těžká únava trvající minimálně půl roku i déle. Jde o záhadu moderní medicíny, která je provázena bolestmi hlavy a problémy s pamětí. Jestliže ve Spojených státech tímto onemocnění trpí asi setina obyvatel, dá se předpokládat resp. statisticky odvodit, že v ČR je takto postiženo přibližně sto tisíc obyvatel. Je to poměrně vysoký počet, ale berte v úvahu, že různými stupni diabetu je postižen téměř každý desátý člověk, tedy téměř milion lidí.
Na univerzitě v kalifornském San Diegu prováděli vědci výzkum s pacienty s chronickým únavovým syndromem a kontrolním vzorkem bez syndromu. Výsledky byly velmi zajímavé, ale s ohledem na mélo početné srovnávací vzorky není možné stanovit odpovědně pravidlo. I tak se ukázalo, že metabolismus lidí s chronickým únavovým syndromem se výrazně zpomalil. Proto jsme během nemoci zpomalení, unavení, nic nám nejde a prostě musíme odpočívat. Zdravý organismus se ale po nějakém čase zase vrátí do normálu.
V případě chronického únavového syndromu je však možné, že se tělo „zasekne“ v tomto obranném stavu. Podle řady vědců je tento přístup k únavovému syndromu naprosto revoluční a mohl by pomoci řadu nezodpovězených otázek osvětlit. Poprvé mají vědci v rukou možnost diagnostiky, která by mohla umožnit zacílit případnou léčbu. Díky těmto poznatkům by například léčba lidí trpících únavovým syndromem mohla být založená na vybuzení organismu. A nemuselo by to být zrovna radikální – stačilo by třeba uvést tělo zpět do rovnováhy rovnováhy za pomoci správné kombinace diety a doplňků stravy. Je však nutné se výzkumu věnovat dále a získané poznatky nadále ověřovat a testovat i na dalších pacientech.
Redakce s požitím serveru zajimavaevropa.cz