S dětmi, které vyrůstaly jak dříví v lese, se jistě setkal každý z nás. Když to byly děti cizí a předváděly co všechno dovedou, aby naštvaly dospělé a měly z jejich naštvanosti nefalšovanou radost, držel jsem se všemožně abych nevybouchnul a nepoužil případně odepnutý řemen podle doporučení siláka Frištenského. Jistě to znáte, přijdete na pozvání do rodiny známých a rázem jste zataženi do víru událostí. Jejich dítka jsou z kategorie neposlušných, nereagují na okřikování, neposlouchají a jsou drzá. Jejich rodičům už to ani nepřijde a dělají, že chování dítek ani nevnímají. O to více to vadí vám a tak se snažíte co nejrychleji vyřídit co bylo účelem návštěvy a honem se poroučíte. Ani jste si nestačili uvědomit, že jste se setkali s klasickými zástupci onemocnění zvaného ADHD anglicky Attention Defficit hyperaktivity. Ani nemusíte být znalý angličtiny a tušíte, že ve slově hyperaktivity je jádro pudla. Hyperaktivita je neovladatené chování. Dovede přivést okolí k šílenství, přičemž samotná je diagnózou psychiatrickou. Začíná se projevovat už v ranném dětství a postižené děti si své chování neuvědomují a ani nechtějí na něm něco měnit, jim to vyhovuje a je to pro ně přirozené. Soustřeďují na sebe pozornost. Z reakcí okolí si nic nedělají a nekorigují je na přijatelný normál. Když se pak naučí mluvit, číst, psát a počítat lze nalézt projevy ADHD ve všem co dělají. Nejbližší lidé okolo jsou z nich nešťastní, cizí lidé jim nadávají a mají je za nevychované spratky. Ale oni se vychovat téměř nedají…
Chování dospělých jedinců s ADHD nejde přesně popsat. Někdo může mít jen lehčí problémy se soustředěním, bez práce na sobě se ale člověk může dostat i do té těžší formy. V devadesátých letech se o dětech neříkalo, že mají poruchu pozornosti, ale že jsou rozmazlení, neposední nebo nevychovaní. Hodně lidí se domnívá, že ADHD v dospělosti zaniká. Když se sebou člověk pracuje a léčí se, tak se mohou ty nepříjemné projevy zmírnit. Naopak zase, když se to neřeší, mohou se k tomu přidružovat další problémy jako deprese, úzkostné poruchy a psychické potíže.
V roce 1968 přispěl americký vědec, psychiatr Dr. Leon Eisenberg k pojmenování uvedeného chování. Byl to zásadní příspěvek k diagnózám duševního onemocnění spolu se souhlasem výborů k „medikaci“ milionů dětí od předškolního věku až po střední školy. V současné době se odhaduje, že Ritalin je předepsán až 20% (jeden z pěti) dětí od jeslí a mateřských škol až po střední školy a v pěstounských domech. Jde o medikament běžně předepisovaný dětem “diagnostikovaným” (označeným je vhodnější termín) ADHD byl testován před více než deseti lety Brookhaven National Laboratory (BNL). Studie BNL stanovila, že Ritalin je farmakologicky podobný kokainu s možným ještě horším potenciálem poškození mozku. Múže mít neblahý vliv na vývoj mozkové činnosti. Ritalin a další farmaceutické psychotropní předpisy jsou často prosazovány hrozbou vyloučení dětí, které jsou považovány za nevhodné nebo obtížně zvládnutelné. Široké rozšíření drog s potenciálem neurologického poškození způsobuje normálním dětem škody a zároveň vytváří psychickou ignoranci a závislost na pseudo-vědecké medicínské eskapádě, která se celosvětově pohybuje v miliardách $. A to je špatně.
Tak co tomu říkáte přátelé?
Třeba máte doma hyperaktivní dítě nebo dokonce musí užívat nějaká chemická svinstva. Držte se vědomí, že jste schopni udržet zdraví své i svých dětí sami bez chemických léků.
Leon Eisenberg napadl v rocě 2009, několk měsíců před smrtí, svůj vědecký objev, onemocnění zvané ADHD. Po čtyřiceti letech své kariéry tak zlehčil sám sebe, když nazval ADHD fiktivní nemocí. Jeho celoživotní dílo si tak sám pošpinil.
Téměř šest milionů dětí v lidské populaci je ročně diagnostikováno s onemocněním ADHD. V minulosti byly děti, které měly dlouhou chvíli, anebo se nevydržely soustředit na učení, nazývány nevychovanými spratky. Dnes toto chování dostalo své jméno a děti za ně nesmějí být trestány. ADHD je v jistém smyslu hyperaktivitou. S příchodem této diagnostiky je však již každé dítě rovnou označeno za ADHD postiženého, ač je stále přes devadesát procent dětí právě pouze nevychovaných, líných a podobně. V odborném hledisku tyto děti nedisponují abnormálním množstvím dopaminu, jako ty ADHD děti. Veřejnost ve Spojených státech kritizuje skutečnost, že dnes lékaři posílají k psychologovi i děti, které mají pouze pochmurnou náladu například z nevyspání nebo počasí. Je tak otázkou času, kdy i malé děti začnou chodit na pravidelné dýchánky s psychology. Američtí lékaři tím dnes „léčí“ špatné známky ve škole. To, že tyto medikamenty doprovází nespočet nežádoucích účinků, to, že si na nich dítě vytvoří závislost, že se z nich dítě může stát schizofrenikem, je pro stát, který brojí především za vzdělání, evidentně fuk. Zdraví občanů, natož dětí, je zřejmě na posledním místě. Neustálá potřeba léků pro potlačení případných společensky nepřijatelných postojů pak totiž bude v pozdějším věku vyžadovat silná antidepresiva. Organismu, který se od mala učí přijímat léky, později nebude stačit ani běžný lék na bolest.
Po pěti letech českých výzkumů, kdy mimo jiné vyzpovídalo padesát obětí domácího násilí, a v rámci navazujícího výzkumu, v němž se potvrdilo zjištění dvaceti expertů na danou problematiku, došla odborná studie k něčemu, co doposud nikdo přímo nespojil. Špičkoví experti se u otázky, zda může být přetrvávání povahových rysů ze syndromu ADHD důvodem k páchání domácího násilí, stoprocentně shodli.
Primář dětské a dorostové psychiatrie Všeobecné fakultní nemocnice Praha Ivo Paclt upozorňuje na to, že výsledky výzkumu by měly vést především k tomu, aby rodiče dětí s poruchou pozornosti včas vyhledali psychiatrickou pomoc. „ADHD je porucha pozornosti s hyperaktivitou, to důležité je právě ta porucha pozornosti. Není to tak, že by každé hyperaktivní dítě trpělo ADHD. Takové dítě se vrtí, je nepřizpůsobivé, agresivní, impulzivní. Je nesmírně důležité, aby byla diagnostikována porucha co nejdříve. U poloviny pacientů je totiž zvládnutelná terapeuticky farmakologicky,“ vysvětlil Paclt. Otázka, na kterou žádný z odborníků neumí zatím odpovědět, je, kolik dětí s ADHD si nemoc přenese do dospělosti.
Redakce s použitím textu Lucie Šprinclové, tv.nova.cz a farmazdravi.cz