Za bývalého režimu byla celá řada témat k hovoru, která bylo lepší neotvírat a raději mluvit o počasí a nebo o škodlivém vlivu kouření. Nezávadná témata byla standardně náplní vysílání na dvou československých televizních programech, ve vysílání rozhlasu a obsahvala je většina papírových deníků a týdeníků. Nezávadná, nepobuřující témata o ničem (důležitém). A tak jsme se o věcech které nás všechny zajímaly dozvídaly z vyprávění mezi lidmi, ze šeptandy. O jednom člověku šeptanda šířila neuvěřitelné zkazky. Kněz, páter František Ferda, byl válečné dítě Světové války. Narodil se posledního března 1915, poměrně starším rodičům, matce bylo 40 let a otci 64. Dnes tato věková kategorie není až tak výjimečná, ale počátkem minulého století to bylo netypické.
František měl od dětství blízko k přírodě, nejvíce ho však přitahovalo pročítání starých herbářů a studium léčivých bylin. Nejprve vystudoval arcibiskupské gymnázium, poté bohosloveckou fakultu v Dejvicích. Říkal, že už od mladých let cítil, že je povolán být knězem. Byl vysvěcen v roce 1939 a za války vykonával kněžskou službu na venkově, nejprve na Rokycansku, později v Nechvalicích na Sedlčansku. V době okupace bývali faráři pro své věřící nemalou oporou. P. Ferda navíc lidem pomáhal také při jejich zdravotních obtížích, doporučoval jim čaje, koupele a obklady z léčivých bylin nebo úpravu životosprávy. Pomáhal kde mohl a jak mohl. V roce 1948 se režim v našem státě otočil a moci se chopili komunisté. Ti si na nábženství moc nepotrpěli a dělali vše pro to, aby lidem víru znepříjemnili. Potřebovali „něco” na příšlušníky církví najít aby mohli proti nim zahájit represe. Páter Ferda byl v roce 1951 byl v rámci komunistického proticírkevníoh tažení na své farnosti v Nechvalicích zatčen a jako mnozí další kněží odsouzen. Důvodem jeho zatčení byly vykonstruované důkazy o šíření zakázaných pastýřských listů a další protistátní činnosti. Ve vězení prožil František Ferda celkem devět let. Vystřídal řadu věznic a nápravně pracovních táborů – postupně si prošel žaláři v Ostravě, Opavě, na Mírově, v Jáchymově, Leopoldově, ve Valdicích a nakonec na Borech. Jedním z nejkrutějších a nejobávanějších táborů nucených prací byl Jáchymov, kde političtí vězni, včetně mnoha kněží, byli nuceni pracovat v nelidských podmínkách uranových dolů. Ani p. Ferda se nevyhnul pověstnému lágru „L“, který vězni nazývali táborem „likvidačním“. V takzvané „Věži smrti“ museli bez jakýchkoliv ochranných pomůcek drtit radioaktivní uranovou rudu, která pak beze zbytku a zcela zdarma putovala do Sovětského svazu. Mnozí vězni kruté podmínky nepřežili, jiní byli zastřeleni při pokusu o útěk a další si z Jáchymova odnesli celoživotní zdravotní problémy. Tak blízký styk se silnou radioaktivitou mívá navíc za následek onemocnění rakovinou.
Páter Ferda byl z vězení propuštěn na amnestii prezidenta republiky Antonína Novotného v roce 1960. Nebylo mu však umožněno působit jako kněz, proto začal vykonávat manuální práci – válel sudy v plzeňském pivovaře. Právě v tomto období u sebe objevil jasnovidné schopnosti, které začal využívat ke stanovení diagnózy pacientů. V jeho léčitelské dráze nastal velký obrat a množství lidí, kteří ho vyhledávali s prosbou o pomoc, stále rostlo.
V nadějné době Pražského jara, zareagoval p. Ferda na výzvu kardinála Tomáška a přihlásil se ke kněžské službě na opuštěné faře. O rok později získal státní souhlas. Práci mu však komplikoval státní dohled nad církvemi, který v dané oblasti měl člověk spjatý se státní bezpečností. Tento „církevní tajemník” páteru Ferdovi odmítl přidělit farnost, protože se bál jeho popularity a vlivu na veřejnost. Zavolal si ho k sobě a řekl mu: „Já vás na žádnou faru nedám, protože byste mně z toho udělal poutní místo, a to zrovna nepotřebujeme!“ Nakonec byl páter Ferda přidělen jako duchovní správce u řeholních sester v domově důchodců v Újezdci u Klatov. Řádové sestry ho měly ve veliké úctě, nadšeně mu pomáhaly a podle jeho pokynů sbíraly a sušily léčivé rostliny. Kromě práce pro církev se zde totiž věnoval i svému druhému poslání – léčení nemocných.
V roce 1978, v 63 letech, odešel páter Ferda do penze a přestěhoval se do Sušice. Tam za ním – jako za léčitelem – přijížděli lidé z celého Československa. Pro pomoc si k němu prý přijeli také známé osobnosti jako byl spisovatel Bohumil Hrabal, výtvarník Jiří Anderle nebo hvězdy tehdejší pop music Karel Gott a Hana Zagorová. V Sušici mu dělala hospodyni řádová sestra Jiřina Konarovská, která se ho snažila chránit před totálním vyčerpáním. Dohlížela, aby měl pevný řád, pravidelně jedl a pracoval jen do 17 hodin. Přesto pacienty, kteří přijeli zdaleka, nikdy neodmítl.
Jeho život byl poznamenán konflikty s tehdejším režimem, kterému nebyly po chuti ani jeho kněžská, ani léčitelská činnost. Církevní tajemník ho označoval za šarlatána, sledovala ho Státní bezpečnost, která na něj vedla svazek s krycím názvem „Felčar“. Co ve svazku bylo, se už dnes nedozvíme – byl totiž jeden z prvních, které hned v prosinci 1989 policie zničila. Přesto Ferdovu pomoc vyhledávali i vládní a straničtí představitelé, jezdili za ním osobně nebo posílali své podřízené. Byl mezi nimi údajně i komunistický předseda vlády Lubomír Štrougal.
I když se po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 mohl František Ferda plně věnovat léčitelství, začal opět vykonávat poslání, které mu bylo léta odpíráno – kněžství. Zemřel 7. července 1991 na rakovinu plic, která byla zřejmě pozůstatkem jeho nedobrovolného působení v jáchymovských uranových dolech. Dožil se 76 let.
Jaké vlastně byly neuvěřitelné schopnosti Františka Ferdy?
V době jeho studia na bohoslovecké fakultě v Praze se seznámil s lékařem Hoffmanem a snažil se od něho naučit lékařským znalostem včetně využívání různých bylin. Začal intenzivně studovat herbáře a publikace věnující se irisdiagnostice (určování diagnozy z oční duhovky). Dr. Hoffman totiž vedle běžného vyšetření používal právě tuto metodu, která je založena na faktu, že onemocnění se projevuje změnami na oční duhovce. Dnes je irisdiagnostika většinou odborníků považována za metodu nevědeckou, spornou a pochybnou. Také František Ferda si časem začal uvědomovat její omezení, ale zřejmě mu napomohla k budoucímu rozvoji jeho jasnovidných schopností. Při určování diagnózy z oční duhovky bylo totiž nutné co nejvíce se soustředit, aby léčiteli neunikl žádný detail. František Ferda se tak při používání této metody nevědomky odpoutával od svého okolí a několik minut se vždy nacházel ve stavu hluboké koncentrace. Není vyloučeno, že mu už tehdy přicházely na mysl také informace, které se z duhovky odečíst nedaly.
V roce 1964 objevil páter Ferda své jasnovidné schopnosti. Za přelomovým zjištěním stála nepatrná událost – dopis od přítele, který psal, že má potíže s ledvinami. Páter se zrovna chystal na dovolenou a přítel již za ním z důvodu zhoršeného zdravotního stavu nemohl přijet. Co teď? Jak příteli pomoci? Seděl nad dopisem, měl na něm bez jakéhokoliv záměru položenou ruku a přemýšlel, jak situaci vyřešit. Najednou jako by se s ním zatočil svět. Měl pocit, že tento stav trvá nějakých 5 až 7 minut a že se s mužem, od kterého přišel dopis, nějakým nevysvětlitelným způsobem ztotožňuje. A najednou znal odpověď: „V ledvinách jsou šťavelany, v jedné celý kus a v druhé písek.“ Pokusil se tento postup ještě několikrát zopakovat a vždy se mu dostalo stejného výsledku. Sedl si tedy za stůl a napsal dopis. Doporučil příteli, aby se ihned nechal vyšetřit v nemocnici, protože má v ledvinách šťavelanový kámen a písek. A skutečně – lékaři na Bulovce Ferdovu diagnózu potvrdili.
František Ferda tak zjistil, že dokáže stanovit diagnózu pacienta i na vzdálenost mnoha kilometrů, aniž by jej potřeboval vidět osobně. Stačilo přinést fotografii, dopis nemocného či kartičku s jeho jménem a datem narození. A vlastně ani to nebylo potřeba, páteru Ferdovi stačilo i pouhé soustředění se na onu osobu. Od té doby P. Ferda prováděl až třicet diagnóz denně, některé během několika minut, jiné měl hotové za půl hodiny. Pokud trvalo určení diagnózy déle, byl to pro něj signál, že je již unavený a je nutné skončit, aby se nespletl. V takovém případě poslal lidi domů, nebo si od nich vybral kartičky s nacionálemi a pozval je na příští den. Svoje pronikající schopnosti popsal takto: „Já jsem od toho okamžiku, kdy se ve mně probudila jasnovidnost, držel člověka v ruce jako knížku a pročítal jsem ho od hlavy k patě.“ Jasnovidec své schopnosti může využívat i v jiných oblastech než jen v léčitelství.
Odborníci (většinou lékaři), kteří se k páterovým léčitelským radám vyjadřovali, byli k účinnosti některých z nich skeptičtí. Na druhou stranu ale mnohé z toho, co páter svým pacientům doporučoval, schvalovali. I v případech, kdy se František Ferda dopustil některých omylů, je nesporné, že v mnohém předběhl svou dobu. Již tehdy upozorňoval na nebezpečí plísní, chemie v potravinách, hliníkového nádobí, konzumace bílého cukru nebo na nevhodnost nošení umělých tkanin. Zdůrazňoval, že člověk by měl jíst především to, co se vypěstuje v oblasti, ve které žije (nikoliv tedy u nás např. tropické ovoce), a poukázal na souvislosti zdravotních problémů s novými metodami v zemědělství, jako jsou např. nadužívání umělých hnojiv, přidávání hormonálních přípravků nebo antibiotik do krmiva zvířat. Mluvil o mnohém, o čem se dříve příliš nevědělo nebo se to přísně tajilo.
O tom, že jeho léčba ve většině případů skutečně pomáhala, svědčily fronty nemocných stojící před jeho dveřmi často od čtyř od rána. Odhaduje se, že během jeho léčitelského působení jej navštívilo na sto tisíc lidí. Páter Ferda všechny léčil zcela zdarma. Pouze v případě, že mu někdo přinesl potraviny, si je vzal a jeho hospodyně paní Konarovská z nich pak čekajícím pacientům připravovala občerstvení.
Mimořádné osobností, a takovou bezpochyby byl i František Ferda, jsou mnohými obdivovány a milovány, jinými kritizovány a zatracovány. Jemu se nevyhnuly ani pomluvy. Zatímco pro jedny byl „fenomén století“ nebo téměř světec, jiní ho považovali za šarlatána, podvodníka a okultistu.
K případu pátera Ferdy se oficiálně nikdy nevyjádřila ani církev a na jeho léčitelskou činnost dosud existují mezi kněžími i laiky rozličné názory. Někteří za nimi vidí temné síly, nemálo kněží jeho schopností využívalo bez obav a s naprostou důvěrou. Tím, kdo nepochyboval o tom, že František Ferda dostal vzácný dar od Boha, byl i kardinál Tomášek. Také současný kardinál Dominik Duka znal pátera Ferdu osobně a velice si ho vážil: „Páter Ferda byl skutečně charismatická osobnost. Například v plzeňské škodovce, kde jsem pracoval, ho lidé neskutečně ctili. On opravdu pomohl mnoha pacientům.”
Redakce s využitím internetových textů a článku Martiny Zirhutové. Fotokoláž s použitím fotobanky 123.RF.com Jaroslav Lapač