Češi nikdy a za žádných okolností humor neztratili! Jistě znáte z literatury, filmů a ústního podání úsloví charakterizující Čechy jako smějící se bestie. Je to svým způsobem obrana těch, kteří už nemají co ztratit a nechce se jim končit život se slzami v očích a tak se fatálnímu konci staví se smíchem a černým humorem. Ta národní charakteristika sama o sobě k smíchu moc není, ale k pláči taky ne. Humor ale pomáhal za nacistické okupace, v padeátých letech, kdy nás dusili a trýznili naši spoluobčané s jiným světonázorem, jistě se vám vybaví pouliční humor ve vypjatých chílích okupace vojsky Varšavské smlouvy roku 1968, humor pomáhal lidem v ulicích a na náměstích v listopadu 1989, kdy končila několik desítek let trvající vláda jedné strany. Kdyby to nebylo s humorem, tak tekla krev jako v Maďarsku v šestapadesátém roce. Tam měli svých vlastní trýznitelů také plné zuby a mstili se jim za příkoří hodně drasticky. Takoví my neumíme být. Vždyť si vezměte například Čínu, která si s dodržováním lidských práv nedělá starosti a občas pořádá na sportovních stadionech popravy zkorumpovaných úředníků, aby se veřejně ukázalo, jak se nevyplácí být úplatným. A pak se divíme, jak se v Číně rychle staví, jak jezdí vlaky, létají letecké spoje a jak obyvatelstvo bohatne tak, že se s davy Číňanů potkáváme v našich městech a jak si naši obchodníci libují ze zisků. Pravda, teď je tento stav narušený koronavirem, ale to je jen dočasné přerušení.
Naše společnost se od listopadu 1989 vyvíjela jinak, než jsme si slibovali. Tak, že na to ani náš příslovečný humor nestačí. Objevilo se jako v předchozích nevlídných časech nekonečné množství bezskurpulozních lidí, kteří odvrhli svoji minulost a oddali se plně moci peněz. Ty většina z nás neměla a tak jsme se stali jen diváky nepředvídaných společenských procesů a změn. Takovému prorůstání společnosti zlem nelze čelit humorem, ale jen tvrdými represemi. Jenže tady narazíte na neprorazitelnou baštu soudržnosti, lidé bez charakteru se derou do politiky a do parlamentu a tam se zabydlují, aby mohli tvořit zákonné mantinely pro svoji hanebnou činnost. A přitom by stačilo tak málo! Kéž by platilo: oko za oko, zub za zub. Krást a podvádět ne že se nemá, ale nesmí! Jinak musí následovat trest a to takový, aby odradil i potencionální následovatele. Poctivost a čestnost musí být primárními kritérii pro osoby vstupujícími do veřejného prostoru. Ve spojení se zdravým selským rozumem by se mohla zrodit nová generace českých (a samozřejmě i moravských) veřejných činitelů. Kéž by předchozí vize a úvahy našly uplatnění v našem životě.
A nyní text, který bere s humorem dobu před Velkou Listopadovou Revolucí. Neznámý autor jej sestavil zřejmě v reakci na veřejná vyhlášeních těch, kterří se dříve neměli tak špatně a stále jen pomlouvají a pomlouvají.
Strašně jsme tu trpěli, rodiny měly jen jedno auto, jeden byt, chatu nebo chalupu měla jen menšina, maso jsme měli jen jednou denně, obchodní domy Máj, Kotva, Dům módy, Priory zely prázdnotou, lidi chodili v neustále přešívaných šatech, všude se mluvilo jen česky, chyběly tu zahraniční manekýnky celé v černém a bez obličeje! Potraviny byly také jen české, protože zemědělství produkovalo zbytečně moc! Chyběly nám třeba brambory a jiné druhy zeleniny ochucené cestováním po celé Evropě! Také banánů bylo málo, přitom je to základní potravina pro Středoevropana. S tím přebujelým zemědělstvím jsme dnes také rychle zatočili. Hrozné bylo školství, na střední školy brali jen jedničkáře maximálně dvojkaře a zbytek musel jít na učňáky! Dnes žádné řemeslníky nemáme a jde to také! Také se tu rodilo díky novomanželským půjčkám zbytečně moc dětí, potom se musely stavět jesle, školky, školy. To se naštěstí dalo po 89. rychle zlikvidovat! Byly další hrozné věci, třeba dovolená na podnikové chatě nebo rekreace ROH za pár korun, ti, co chtěli do světa museli jet k Černému moři nebo do NDR. Lidem byly odepřeny exekuce, obstavené penze, nemohli se bavit ani pohledem bezdomovce a konzumenty měkkých i tvrdých drog. Některým lidem podnik nebo stát nutil zdarma byty, ačkoli o ně určitě neměli zájem. Nejhůř na tom byla armáda, vojáci chodili na různé brigády a zasahovali při povodních, dnes konečně mohou šířit svobodu a demokracii se zbraní v ruce po celém světě! Průmysl vyvážel investiční celky jako elektrárny, cementárny, cukrovary, rafinerie, pivovary, strojírenské podniky atd. Navíc jsme si nemohli vůbec užít dobrodiní lidskoprávních neziskovek. Do důchodu se chodilo moc brzo, sprostý komunisti byli schopni poslat ženy domů už v 55 letech. Zatímco teď si můžeme zamakat do 65 a díky zázračně výkonýmu kapitálismu si u Vietnamčíků konečně zakoupíme ty vysněný textil a obuv z Číny…
Front o obchodů jsme si užili více než dost. Ale nelze tomu upřít jisté kouzlo – lidé se setkávali s lidmi a necítili se v tom srabu alespoň tak sami. Na barevném snímku je pražské nádraží Těšnov, dříve Denisovo, ještě v plném lesku. V hale byly překrásné malby a mozaiky…