Byla to jen otazka času, kdy sdělovací prostředky oznámí, že virus Covid-19 je ve všech členských státech Evropské unie. Už si tedy nemusíme „závidět“, že tihle mají jen patnáct případů a támhle ti skoro dvě stovky. Nejsou to nijak veselé vyhlídky. Teď bude záležet, jak se jednotlivé státy vypořádají s virózou na svém území a zda budou tak progresivní jako třeba Česko, které se nebálo vyhlásit karantému bez omezení na všech typech škol, zakázalo shromažďování osob nad sto účastníků a tím de facto zamezilo diváckým návštěvám hokejových a fotbalových ligových soubojů a také bez určení viditelného konce tohoto opatření. Je zákaz návštěv v nemocnicích, kde jsou pacienti ohroženi více než jiní lidé. Probíhá široká dezinfekce dopravních prostředků, lidé jsou varování před návštěvami nákupních středisek. Na kontroly na hranicích republiky byli povoláni vojáci české armády jako posily policie a příslušníků celní správy, hasičů a zdravotníků. To jsou ty pozitivní informace o tom, jak se dokáže stát bránit šířící se nákaze.
Demokracie však přinesla více svobody v rozhodování jednotlivců a jak se zdá, někteří tuto odpovědnost neunesli a nerespektují všeobecná doporučení odpovědných orgánů. V televizi byly vidět záběry na ženu, která rozčileně odmítala protivirová opatření s tím, že jí nebude nikdo určovat co má a co nemá dělat. Ona ví nejlépe, co je pro ni dobré. A takových lidí je více, prostě jim a právě jim nebude premiér a jeho poskokové něco nařizovat, oni si budou dělat to, co uznají za vhodné. Jsem přesvědčen, že v takových případech, jako je celosvětová koronavirová infekce, je třeba dodržovat stanovená opatření bez ohledu na míru demokracie. Nastalá situace není o politice, je to prvoplánově o otázkách života a smrti. Vůbec nechápu myšlení našich spoluobčanů, kteří přesto, že byli varování před výlety na lyžování v italských střediscích, kde se vyskytovala ohniska Covidu-19, neváhali sednout do svých aut a rozjet se tam i s vědomím skutečnosti, že po návratu budou ve dvoutýdenní karanténě. To je pro většinu z nás nepochopitelné myšlení a jednání. Zatím u nás v Česku nebyl zaznamenán smrtený případ, ale podle názoru hygieniků je to jen otázka času, kdy onemocní někdo z nejvíce ohrožené skupiny obyvatel a zákeřné nemoci podlehne. Pokud ale budeme dodržovat všchna pořeba opatření docílíme toho, že pravděpodobnost fatálního konce bude minimalizována.
O to více nás překvapila informace o situaci v Itálii, tam je stav přímo kritický. Každým dnem přibývají tisíce nakažených novým typem koronaviru a stovky lidí na něj také umírají. Je naprosto jasné, že přirovnání nemoci Covid-19 ke chřipce bylo krutě nepřesné. Ale přesto: v jiných zemích se nemoc sice poměrně rychle šíří, ale zdaleka nepřibývá tolik mrtvých. V Itálii je zkrátka něco špatně. A bohužel může být ještě hůře. Vypadá to, že italský stát v tomto směru špatně funguje. Koronavirová nákaza velmi výrazně nasvítila italský problém číslo jedna, kterým je špatně fungující správa veřejných věcí. Pomiňme problematický systém subsidiarity (přebírání odpovědnosti), kdy se o řadě důležitých věcí rozhoduje na místní či regionální úrovni, což je v případě rychle se šířící epidemie vždy problém.
Italský stát sužuje obří zadlužení, které nasekaly vlády v minulých desetiletích. A jak se říká, “ovoce” této politiky dnes nese současná Itálie. Finanční krizí vystrašená Evropská unie se v posledních letech snaží rozpočtovou politiku země držet v pevných mantinelech. Na jednu stranu je to pochopitelné: na rozdíl od zbytku Evropy se v Itálii nedaří nastartovat ekonomický růst a jakýkoliv další půjčený peníz tak jde rovnou do čistého zadlužení. Na stranu druhou to Evropa činí typicky německým způsobem: je jedno, kde se škrtá, hlavně když to ve výsledku vyjde.
Italský stát nefunguje správně. Ukazuje se nám to na nějakém případu prakticky každý rok. Ať už to je skandálně zřícený most v Janově nebo zemětřesení v nějaké vesnici, kde se s ním sice počítalo, ale někdo si ulil do kapsy už tak pracně vydolované peníze na stavbu takových budov, které by ho alespoň částečně přestály. A teď to vidíme na koronaviru. Itálie situaci ukázkově podcenila, a to i ve chvíli, kdy už začala být nejpostiženější zemí Evropy. Zdejší mantra “hlavně zůstat v klidu” zadělala na pozdější obrovský problém. Občané nedbali na doporučení, snad ve vidině statistik z jiných států, které ukazovaly, že na tuto nemoc se zase tak moc neumírá. Jenže přitom zapomněli na svůj chronicky podfinancovaný zdravotní sektor, který jim teď všechny dluhy minulosti náležitě spočítá.
Koronavirus se v Itálii nejvíce rozšířil v Lombardii. Tedy nejbohatším regionu země s centrem v podobě významného Milána. Nezaujatý pozorovatel zvenčí by mohl spoléhat na to, že zdejší – jistě moderní – zdravotnictví bude pracovat na jedničku a většinu případů z nemoci vyseká. Bohužel by se spletl. V Lombardii i dalších bohatých severních regionech s koronavirem zápasí velmi obtížně a zdejší smrtnost ve výši 5 % je bezprecedentní. Procento fatálních případů přitom stále narůstá, což značí jediné: italský zdravotní systém kolabuje.
A také na jihu Itálie může dojít ke katastrofě. Situace ve zbytku Itálie zatím není tak dramatická, ale postupně se zhoršuje a dá se očekávat, že i v dalších regionech problém naroste. Také proto země přistoupila k zoufalému aktu a uvalila karanténu na celé své území. Dobře totiž ví, že jižní regiony jsou na tom z hlediska zdravotní péče ještě hůře než ty severní. Právě zde můžeme být svědky opravdové katastrofy, která si vyžádá zapojení evropské pomoci.
O tom, co se aktuálně děje v nejhůře a nejdramatičtěji zasažené Itálii bychom měli být pravidelně informováni protože to je model toho, jak by to mohlo vypadat kdekoliv jinde při nedodržení preventivních opatření. Je hrozné, že celostátně působící česká média věnují ve svých zpravodajských více pozornosti ekonomickým ztrátám cestovních kanceláří a jiných podnikatelských subjektů na poli cestovního ruchu místo aby se v této zcela mimořádné situaci věnovala prevenci. Protože lidské životy jsou důležitější než zisky podnikatelské lobby.
Redakce s použitím serveru AAzdraví.cz