Už to trvá dlouho. Mám na mysli omezení pohybu, posedávání v bytě před televizní obrazovkou, polehávání na sedačkách a gaučích, poslouchání zvuků jimž jsme dříve nevěnovali pozornost a které vytváří společné bydlení v bytových domech. Ti, kteří mají děti jsou už vyčerpáni z vymýšlení zábavy pro různé věkové kategorie svých ratolestí. Nejlépe jsou na tom ti, kteří mohou pracovat stylem „home office”, ti se zabarikádují do svých koutků a zaberou se do práce, ještě lépe jsou na tom tvůrčí pracovníci, umělci, kteří se živí vytvářením hodnot zachytitelných slovem, notami, obrazem či plastikou. Ale uznejte sami, takových lidí je mezi obyvatelstvem málo a není třeba jm závidět, jsou to většinou introverti, kterým samota nevadí. Složení hlavní skupiny je ze 
zástupců pracovníků, jimž okolnosti zavřely brány podniků, institucí, škol a výzkumných pracovišť. Všichni proklínají karanténu i covid-19, není možné si zajít do blízké hospody poklábosit u piva s přáteli, není možné posedět s cigaretou na lavičkách v praku, není možné udělat řadu jiných věcí jimiž by se člověk vytrhnul z nudy karantény. Viděli jsme záběry z Itálie, kde lidé v podvečer zpívali a hráli hudební nástroje na balkonech, tleskali hasičům a zdravotníkům, to samé bylo ve Španělsku, zrovna v zemích nejvíce devastovaných nákazou. Jiná země jiný mrav, jak jinak si to vysvětlit?
Nám nezbývá než pozorovat dění v poslanecké sněmovně, kde různí aktéři předvádějí svá rétorická cvičení a protože vědí, že je přítomná televizní kamera, tak jsou ve svých projevech nechutně odvážní. Poslanci jakoby zapomněli, že televizními diváky jsou voliči a že se blíží několikery volby, které mohou zamíchat kartami a jejich pozicemi. Někteří jsou v lavicích tak dlouho, že se zdá, že vrostli do sedaček. Ale to všechno se může změnit a po prověření postojů pandemickou krizí jistě k zásadním změnám dojde. Lidé, voliči, totiž nezapomínají. -ač
Poslední dny je hlavním tématem všude kolem nás vládní plán na postupnou normalizaci našich životů v ČR, ke které má docházet díky postupnému rozvolňování karanténních opatření, k němuž má docházet postupně, v několika fázích.
Jen co jsme si však začali zvykat na některé věci, které jsou spojeny s životem v karanténě, začíná nám postupný návrat do našich běžných každodenních životů, který zahrnuje normální fungování, docházení do práce, věnování se jakýmkoliv volnočasovým aktivitám, atp. Především co se týká pracovního života, je dobré se na návrat k němu připravit. Pro většinu lidí je ideální stav stabilita a jistota. Návrat do běžného pracovního života se tedy zdá být tím nejlepším, co nás nyní může potkat, ale může to mít i „háček“. Lidé se nevrátí zpět do zaběhnutých kolejí, jako by se vrátili z delší dovolené, ale v podstatě do nové nevyzkoušené situace, ve které se budou muset zorientovat a mnoho věcí začít dělat třeba i úplně jinak, složitěji. Bude potřeba ze všech stran řádně zhodnotit novou situaci a stanovit si nové přístupy. K fungování v jiných nebo úplně nových podmínkách bude potřeba si zvyknout na nové návyky a přístupy a adaptovat se. Pro lepší zvládání nových situací je potřeba zaměřit se na pozitivní věci, jako například na to kladné, co nám karanténa přinesla a můžeme při návratu do pracovního života využít. Mezi velice významné návyky a dovednosti patří nabytí zkušeností s využíváním moderní komunikační technologie, která nám může ušetřit čas a zefektivnit práci v některých situacích.
Vrátka zpět do našich běžných životů se již pomalu otevírají a blížíme se návratu období, kdy se znovu budeme stýkat s přáteli v restauracích a kavárnách, navštěvovat příbuzné, chodit do kina, za zábavou, zkrátka nebudeme už omezeni opatřeními. Jak přesně dlouhá tato cesta po otevření pomyslných vrátek přesně bude a jak moc bude náročná, to zatím nevíme. Karanténa nám přinesla mnoho náročných chvil, nepříjemností, omezení, opatřeních, ztrát, atd., atd., ale při návratu do běžného života je potřeba myslet na pozitivní věci, kterým nás naopak naučila, což platí i v oblasti již zmiňovaného pracovního života.