Považuji pana doktora Zdeňka Zbořila za jednoho z nejlepších společensko-politických politilogů současnosti. Nemusím s ním vždy a za všech okolností bezvýhrady souhlasit, ale uznávám jeho styl vyjadřování, kterým neurazí lidi opačného názoru a podpoří ty, kteří nemají dostatek vhodných slov a slovních obratů pro vyjádření svých myšlenek. Vždyť to jistě sami znáte, když vám někdo mluví z duše, tak souhasně konstatujete, že byste to lépe neřekl. Politilogů, kteří jsou adorováni současnými médii aby se vyjadřovali téměř ke všemu, je za korunu kornout. Nechtělo se mě to věřit, ze školních lavic jsem pět desetiletí, ale v posledních dvou dekádách vzdělávacích cyklů se politilogie stala řádným předmětem bakalářského i magisterského studia. Možná, že do celoplošně šířených elektronických médií mají vstup povolen jen a pouze právě tito noví učení absolventi. Proto je jiné vzdělání, které má např. pan doktor Zbořil a řada jiných nevhodné pro prezentaci názorů a odlišných pohedů na svět. Ono je to s tím vzděláním poměrně ošidné. Kromě toho, že je někdo absolventem a má „na to papír”, je třeba ještě notná dávka selského rozumu a schopnosti nabyté vědomosti srovnávat a předávat je dál. Jeden mladý místopředseda populární strany, honosící se lebkou na černém pozadí, se nedávno proslavil výrokem o tom, že Tomáš Garrigue Masaryk varoval před informacemi zveřejňovanými na internetu. Kdyby to byl připravovaný estrádní pořad pro slivestrovské obveselní, snad by to bylo úsměvné, ale nebylo to tak. A je to jen pár dní, co se jiný mudrlant zlobil na pana Zbořila, že od něj nebylo hezké, když se ve svém komentáři otřel o Stalina a že Stalin byl tisíckrát větší Rus než je Andrej Babiš Slovák nebo Čech. Ten, kdo ví, že Stalin opravdu nebyl Rus, ale Gruzínec, se může jen pousmát, ale kdo si to při čtení takových zasvěcených rádoby kometářů uvědomí…? Nejlepší snad bude pro klid našich duší takové komentáře nečíst. Ale následující text z klávesnice politloga Zbořila si nenechejte ujít.
75 let od ukončení druhé světové války, tedy Den vítězství 8. května, se nesl ve znamení pietních aktů. Pražský primátor Zdeněk Hřib připomněl, že nesmíme zapomenout, že zásluhy na našem osvobození mají i Ukrajinci, Bělorusové a další národnosti, které bojovaly v Rudé armádě. Konec druhé světové války podle něho v Evropě nepřinesl svobodu velké části Evropy. „V naší zemi jsme záhy skončili v totalitě, tehdejší osvoboditel se začal chovat jako dobyvatel,“ řekl podle iDNES.cz. Nicméně jedním dechem dodává, že právě Sovětský svaz byl také jedním ze strůjců druhé světové války, když s Německem napadl Polsko. Výročí konce druhé světové války je také ovlivněno aktuálně napjatými rusko-českými vztahy kvůli odstranění sochy sovětského maršála Ivana Koněva. Co si o tom myslíte?
Je opravdu zvláštní, když koryfejové multikulturalismu nás chtějí poučovat o národnostním složení Rudé armády. Buď pan primátor nechodil do školy, nebo neposlouchal. Také se mohl podívat na nějaký válečný film a mohl by i z těch německých zjistit, že do Evropy přišly „mongolsko-tatarské hordy z Východu“. Dokonce i ten J. V. Stalin nebyl Rus.
A kdyby náhodou se chtěl podívat, což nepředpokládám, na nějaké zpravodajství z Ruské federace, dozvěděl by se, že V. V. Putin hovořil v kruhu hlav nástupnických států SSSR a že ani ti nebyli mononacionální. Nedovoluji si tak ambicióznímu politikovi, jako je pan pražský primátor, dnes už působící na globální a nikoliv jen evropské úrovni, příliš radit, ale přece jen bych mu doporučil, aby své znalosti nečerpal z brožurek paní komisařky Jourové. Ta zatím neudivuje svými historickými znalostmi, ale hlavně čerpá svůj politický rozhled z elaborátu EU, který podepsali reprezentanti zemí, jejichž armády, až na dvě výjimky, stály na východní frontě na straně Německa a jejich hroby jsou na území větším než dnešní EU.
Nejsem si také jistý, jak je na tom pan primátor a jeho přátelé z Prahy 6 s němčinou, ale doporučil bych jim, aby si ověřili, zda v německém týdeníku Der Spiegel nevyšlo v předvečer 8. května a 75. výročí konce 2SV prohlášení německého MZV Heiko Maase, ve kterém se upozorňuje na skutečnost, že „není politiky bez historie“ a odmítá se historický revizionismus. Říká se, že právě Němci mají zkušenosti s tím, čemu u nás říkáme přepisování dějin, a myslí se tím zejména, aby nebyly oběti vydávány za viníky a státy střední a východní Evropy využívány v zájmu (zřejmě Spojených států) k oslabení politického a ekonomického významu EU. Z hlediska SRN je to pozoruhodně až nediplomatické vyjádření a kritika, kterou u nás mnozí nechtějí v těchto dnech slyšet.