Prvním, nebo jedním z prvních, ekonomických subjektů, který byl v Česku zasažen a ochromen koronavirovou pandemií natolik, že ukončí pravděpodobně svoji činnost, je letecká doprava. Je to názorně vidět i na soukromých leteckých společnostech jako jsou České aerolinie nebo Smartwings, které se dostaly do fatálních problémů. Místopředseda vlády Havlíček se nechal slyšet, že by stát měl leteckého dopravce zachránit buďto tak, že poskytne bankovní záruky na další aktivity spoečnosti a nebo, že společnost převezme tak, že stát v ní bude mít stoprocentní účast a stane se tak národním dopravcem jako jsou například České dráhy. Mimochodem aerolinie byly u nás vždy vlastněny státem, protože jde o prestižní záležitost. Vedle tzv. národního dopravce mohou existovat i soukromé podnikatelské aktivity vykrývající segmety navázané na jiné provozovatele. Například cestovní kanceláře. Ty jsou schopny zajistit pro leteckou společnost statisíce klientů a na tom múže soukromý letecký dopravce postavit svůj byznysplán. Národní dopravce pak zajišťuje pravidelnou leteckou přepravu do vybraných evropských a světových měst pro obchodníky, individuální turisty, kulturní pracovníky a desítky dalších profesí, kteří se potřebují dopravit do cílových zemí. A potřebují mít jistotu, že se mohou spolehnout na letový řád národního dopravce, který je rovněž dopraví zpátky do vlasti.
Situace je taková, že kupovat leteckou společnost, která je před ekonomickým kolapsem, je velmi rizikové. Může si to stát dovolit? Finančně asi ano i když to nebude levná záležitost, společnost vlastní pět desítek velkých letadel a to znamená, že všechny stroje musejí před prodejem projít klasickou technickou prohlídkou na jejímž základě dojde k ohodnocení, znamená to personální převzetí desítek pilotů a členů palubního a pozemního personálu atd. atd. Náklady na zaměstnance a údržbu letadel přijdou měsíčně přes 150 milionů korun. Bez pomoci se letecký dopravce při zaparkování a utlumení činnosti neobejde. S tím vším stát samozřejmě zkušenosti má, protože leteckou dopravu desítky let provozoval. Z toho výplývá, že problémem zůstává cena. Ani převzetí společností bez náhrady nemusí být výhodné, protože následující den po převzetí bude muset stát hradit veškeré a nemalé provozní náklady. Okamžitě. bude vypracován Letový řád Českých aerolinií a na trasy nasazeny letouny a ty které z té padesátky zbydou budou moci létat pro cestovní kanceláře, tzv. charterové lety. To jistě většina lidí už zná z vlastní zkušenosti.
Za takové situace se nabízí otázka, proč stát nepomůže nějakou formou firmám a společnstem, které se kvůli koronaviru dostaly na kolena a které by státní pomoc rovněž uvítaly. Neznám stejně jako vy vlastnické struktury firem a tak netuším, jak by stát měl v jednotlivých případech postupovat, od toho jsou na ministerstvech odborníci, ti vypracují stanoviska a vše projedná vláda. Ta si následně vyslechne kritiku (nebo pochvalu) v parlamentu.
Problém je v tom, že pandemická krize covid-19 ještě neskončila a že nejme na konci tunelu. Ve Spojenýc státech se blíží počet úmrtí na koronavirus je 100tisícům obětí a nevypadá to, že by nemoc výrazně ustupovala. Ani nejvíce ohoržené evropské země nemohou jásat nad tím, že jsou „z toho” venku. Někdo bude muset obyvatelům těchto postižených zemí vysvětlit, proč tolik desítek tisíc lidí zemřelo a proč v jiných zemích ztráty nejsou tak dramatické. Byla přijata správná rozhodnutí? Kdo a kde udělal chybu v řízení? Proč je v Itálii 32 000 mrtvých a v sousedním Rakousku „jen” 630? Stejnou otázku mohou vyslovit občané Švýcarska, země se špičkovou úrovní zdravornictví, ale s 1900 mrtvými třeba v porovnání se sousedním Rakouskem…
Ekonomika je alfa a omega života, ekonomikou je podmíněno veškeré bytí na domácí úrovni, ale také na úrovni mezinárodní. Oliver Hartwich, německý ekonom a prominentní komentátor evropských událostí, shrnul evropské potíže takto: „Ani jedné evropské zemi se dnes nedaří dobře, což znamená, že evropské země jsou jen omezeně ochotny si vzájemně pomáhat. Evropské země jsou zaneprázdněny řešením svých vlastních krizí. Svědčí o tom i to, jak Evropa nechala Itálii na holičkách a Itálie získává zdravotní podporu z Číny…“
„Probíhá hospodářské zemětřesení. Za několik týdnů či měsíců bude několik velkých evropských ekonomik potřebovat záchranné a asistenční balíčky. Tyto balíčky budou několikrát větší, než balíčky, které Evropa dosud zažila. Přesto žádná země, centrální banka ani instituce nebudou příliš ochotné a ani schopné je poskytnout. Dokonce ani astronomické částky, o kterých je nyní řeč, teď nebudou stačit.“
„A zapomeňte na Mezinárodní měnový fond (MMF). Ten měl co dělat již naposledy, když se zapojil do záchrany Řecka. Když se euro zhroutí, tak eurozónu ani MMF nezachrání.“
Francouzský prezident Emmanuel Macron jednoznačně varoval představitele ostatních zemí EU, že pokud v této krizi neprokáží solidaritu, tak pandemie koronaviru rozbije základní pilíře EU. „Jde o přežití evropského projektu,“ řekl. Francie, která má druhou největší ekonomiku eurozóny, zavedla od 17. března celonárodní karanténu. Celostátní omezení pohybu bude trvat nejméně do 15. dubna. Podle francouzského Národního institutu pro statistiku a ekonomické studie (INSEE) způsobí jeden měsíc karantény meziroční pokles HDP cca 3 %, a dva měsíce karantény způsobí pokles cca 6 %. Francouzský ministr financí Bruno Le Maire varoval, že Francie letos kvůli koronaviru pravděpodobně zažije nejhlubší recesi od konce 2. světové války. To vypovídá o hloubce ekonomických potíží zcela jasně.
Připravil -ač, fota databanka 123RF.com