1.9.2022 – Denik.cz
Účetní Marie z Prahy žila s manželem a se synem. Na druhém konci města bydlela její sedmasedmdesátiletá maminka, třicet kilometrů za městem dcera s vnoučaty. Vše klapalo do chvíle, než máma skončila v nemocnici. Marie nevěděla, zda se o ni dokáže postarat. Chtěla si ji vzít domů, ale nevěděla, zda u toho zvládne chodit do práce a starat se o vnoučata.
V rámci projektu Dva životy, spolufinancovaného z evropských peněz a českého státního rozpočtu, jí dnes se vším pomáhají odborníci z organizace A doma. Pomocnou ruku jí podali rodinný průvodce a psycholog. Péči zvládá díky podpoře zdravotní sestry. S tím, jak získat peníze, jako například příspěvek na péči, pomohla sociální pracovnice. Specialista pak poradil, jak si může její matka posilovat paměť.
Na organizaci se může obrátit každý, kdo chce o nemohoucího člověka pečovat doma. „Důležitý je informační servis. Proto jsem vytvořila metodu rodinného průvodce, který dlouhodobě pomáhá pečujícímu, opečovávanému i celé rodině,“ řekla Deníku ředitelka společnosti Jitka Zachariášová.
Podle bývalé ombudsmanky Anny Šabatové je při zajištění domácí péče největším problémem nedostatek pečovatelů nebo asistentů. „Když službu budete potřebovat ve všední dny večer nebo o víkendu, dá práci ji vůbec sehnat,“ řekla.
Nabídka služeb má být podle ní pestrá, včetně psychologické pomoci pečujícím. To si myslí i prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký.
„O sedmdesát až osmdesát procent starých lidí se starají jejich blízcí a nejlepším modelem je, když jim v péči pomáhá pečovatelka a rodina může člověka občas umístit do odlehčovací služby nebo denního stacionáře. V momentě, kdy už ani to není možné, je východiskem pobytová služba,“ popsal Deníku Horecký.
Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Laurenčíkové musí mít lidé, kteří jsou závislí na druhých, možnost si vybrat, zda chtějí podpořit v domácím prostředí, nebo využít třeba komunitního lůžkového zařízení. S tím, že vyšší podporu zasluhují neformální pečující z řad blízkých i profesionálové. Ti by měli dostávat víc peněz. „A po určitém počtu odpracovaných let mít například možnost placené dovolené,“ řekla.
Bývalá ombudsmanka Šabatová považuje také za důležitou součinnost státu a krajů, které peníze do služeb rozdělují. S tím souhlasí i mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Jakub Augusta. „Právě kraje mají umět odhadnout, jaké služby jsou pro jejich obyvatele vhodnější, a podle toho jejich rozvoj plánovat. Stát na ně pak může přispívat,“ dodal.
Autor: Andrea Cerqueirová