Onemocnění psychického původu je skryto za zkratkou OCD, což rozkryto znamená obsedantně kompulzivní porucha (v angličtině obsessive-compulsive disorder) a jedná se o závažné psychiatrické onemocnění. OCD trpí mnohem více lidí, než byste si vůbec mysleli. Zpočátku se projevuje velmi nenápadně, takže není žádným překvapením, když si jedinci svého problému nejdříve vůbec nevšimnou. Pokud se ale onemocnění neléčí, může dojít ke gradaci nemoci, zhoršeným projevům a daleko vážnějším problémům. Projevy této nemoci mohou být klidné, nenápadné a nevýrazné, takže si jich pacienti mnohdy vůbec nevšimnou, nebo si projevy nemoci nespojí s něčím vážnějším. OCD se projevuje opakujícími se myšlenkami či nutkáními, které pacient nedokáže ovládat. Ačkoli si je člověk svého odlišného jednání plně vědom a nechce takto jednat, svá nutkání přitom považuje a vnímá jako nechtěná, nicméně se proti jejich projevům nedokáže bránit ani je nijak korigovat.
Časem dochází k progresi nemoci čili stupňování projevů
Postupem času člověk trpící touto psychickou poruchou pociťuje velmi nepříjemné pocity, jako je třeba strach, znechucení, pochyby a podobně. Nabývá dojmu, že nic v jeho životě není správné, pacienti jsou nuceni často opakovat nejrůznější činnosti, které jim zabírají stále více času. Nemocné s OCD často doprovází i nejrůznější posedlosti, kterými pacienti trpí. Velmi častá obsese je například posedlost čistotou, kdy má daný člověk neustálou potřebu čistit sebe i všechno ve svém okolí, i když dané věci nejsou vůbec špinavé. Výjimečná není ani posedlost v podobě perfekcionalismu, kdy pacient trpí nutkáním mít všechno naprosto perfektní a do posledního puntíku dokonalé, napravuje chyby nejen své, ale i lidí okolo sebe. Těmito projevy „leze jiným lidem na nervy”, což mu ztěžuje pobyt v pracovních nebo rodinných kolektivech. Jedinec, který má zvýšené OCD, provádí veškeré jednání obvykle tak, aby ho neviděli ostatní a nepovažovali ho za psychicky nemocného. Z toho plyne logická věc, že člověk si je jistý, že to, co dělá, je normální, tudíž se nejedná o závažnou nevyléčitelnou formu. Pod tímto chováním, které dotyčný provozuje a neustále opakuje, se myslí stereotypní myšlení, vyhýbání, čištění, počítání, mimická gesta, nekontrolované mytí si rukou, ujišťování atd. Pokud toto jednání osoba nedodrží, je automaticky vystavena obrovským hodnotám úzkosti a strachu, z věcí přirozených či nadpřirozených. Při dalších krocích jedince OCD mizí. Na tomto faktu je založena psychoterapeutická léčba, avšak lidská psychika si může najít znovu svůj pravidelný řád a s ním mohutné obsese, které vyvolávají úzkost a jsou likvidovány kompulzemi. Strach, tedy úzkost nemusí být vyvolaná pouze momentální špatnou myšlenkou, ale i náhlým stresujícím faktorem. Je pozoruhodné, že jedinec si je zároveň jistý, že jedná zcela správně a ostatní jednají špatně. Lidé, kteří trpí tímto chováním, obvykle vědí, že jednají nepřiměřeně a nadhodnoceně, ale nedokážou mu čelit, protože si stanovují svůj myšlenkový řád a pravidelnost. Dodnes není jasný přesný průběh tohoto chování a je zkoumáno. Navíc je zcela jasné, že OCD je pravidelný opakující se cyklus, který může mít různou míru závažnosti. O nemoci výzkumníci tvrdí, že OCD (tedy přesněji úzkostná neurotická porucha) je pro svou strukturu často zaměňována se závislostí. OCD je ale podmíněna mnoha faktory biologickými i psychologickými.
Léčba má zpravidla pozitivní výsledky
Dobrou zprávou je, že se dá OCD vyléčit, chce to jen čas a především chuť léčbu podstoupit. Pokud se však tato psychická porucha neléčí a neřeší, nabírá na intenzitě, její projevy se stupňují a čím déle se člověk rozhodne pro léčbu, tím složitější a náročnější pro něho bude vrátit se opět do normálního života.
OCD v umění
Ve vynikajícím díle autora Johna Greena Jedna želva za druhou trpí hlavní hrdinka Aza obsedantně-kompulzivní poruchou projevující se nutkavými myšlenkami na všudypřítomné bakterie a strachem z nákazy. Svůj životní příběh vypráví 16letá Aza, přičemž autor vycházel z vlastních zkušeností s OCD a před vydáním knihy (Turtles all the way down, 2018) avizoval, že je jeho nejosobnějším dílem.
Americký mistr fikcí a hororů Stephen King napsal povídku „N”, která poprvé vyšla ve sbírce povídek Just After Sunset, česky Za soumraku. Hlavní hrdina povídky trpí OCD. Ve filmech Lepší už to nebude či Letec trpí OCD hlavní hrdina v podání Jacka Nicholsona, respektive Leonarda DiCapria.
Osoby s poruchou OCD můžeme vidět i v seriálech jako je Můj přítel Monk v podání herce Tonyho Shalhouba nebo v seriálu Myšlenky zločince, kde si vraha trpícího OCD zahrál Alex O’Loughlin. Postava trpící OCD se objevuje i v americkém seriálu Glee; je to Emma Pillsbury, kterou ztvárnila Jayma Mays. V seriálu Teorie velkého třesku jedna z ústředních postav Sheldon Cooper trpí nutkavými rituály. V seriálu Kriminálka Miami trpí chemik Ryan Wolfe OCD, projevující se častým čištěním služebních zbraní. Další postavou s OCD je v seriálu Anger Management dcera Charlieho Goodsona, Sam Goodsonová, kterou ztvárnila Daniela Bobadilla. V seriálu Chirurgové trpí OCD doktorka Miranda Baileyová.