Bolesti zad jsou hojně rozšířené civilizační postižení všech věkových kategorií

31. 1. 2020

Za mého mládí se sportovalo pro radost a kvůli naplnění volného času. Nároků na učení bylo zřejmě méně než jakými jsou zahrnování dnešní žáci a studenti a tak byly fotbalové plácky mezi domy zaplněny od dopoledne až do večera. Vzpomíná si na to, když táta přišel z práce domů a bolelo ho v zádech tak, že se po nějaké době nemohl narovnat a byl zkroucený jak paragraf. Brácha šel k telefonní budce a volal panu doktorovi do střediska. Ten skutečně přijel trofejním mercedesem po Němcích, který mu nová moc jako doktorovi nechala. Říkalo se, svůj osobní automobil vložil do strašnické barikády Na vinici v květnu 45. Doktor Komárek ležícího tátu prohmatal, cvičil s jeho rukama a krkem, pak ho nechal lehnout na břicho. Vytahnul z kufříku injekční stříkačku a jehlu opatrně vetknul do oblasti křížové části zad. Doporučil mu, aby tak půlhodinu poležel a pak se začal pomalu pohybovat. Za domácí ošetření lékařem se nic neplatilo. Za hodinu už byl táta zcela v pořádku až se máma podivila cože mu to Komárek píchnul že má takové roupy. Tomu jsem moc nerozuměl.

Bolestmi v zádech mohou trpět mladí i staří, je to dáno širokou společenskou změnou pracovních činností. Zaměstnanci v kancelářích maji většinou sedavou práci u počítačů, málo se hýbají stovky a tisíce pokladních v hypermarketech, a další tisíce jsou obětmi špatného životního sytlu a nevhodných ergonomických pracovních prostředí. Bolesti zad i hlavy může odstartovat nejen špatné dlouhodné sezení a špatný životní styl, ale i pracovní stres, který způsobuje vyšší svalové napětí, a tím i blokády. Co pro sebe můžeme udělat a jak nám může pomoci fyzioterapeut? Prioritní řešení je v tom, aby si každý uměl převevším pomoci sám. Jinými slovy: sám sobě terapeutem. A terapeut není zapovězené slovo. Rozhodující slovo v určení původu bolesti by měl mít profesionální terapeut, toho budete muset navštívit a problémy popsat.

Co je vlastně úkolem fyzioterapie? Rehabilitace?
Re-habilis znamená „znovu-zručný“. Rehabilitace je tedy shrnutí komplexního návratu nemocného nebo zraněného člověka k běžnému životu. V tomto procesu se při nejrůznějších onemocněních nebo po traumatech setkává tým z různých oborů a spolupracuje. Fyzioterapeut je jeden z členů toho týmu, rehabilituje pacienta zpět do života. A samostatně pracující fyzioterapeut řeší převážně pohybové a různé funkční obtíže těla.

Jaké metody k tomu využívá?
Je jich tolik, že už se v nich ztrácejí i terapeuti. MUDr. Kryštof Kuba problém shrnuje: „Já dávám přednost vědecky podloženému přístupu před různým hlazením, míčkováním a nesystematickým mačkáním. Dobré je, když přijdete s pohybem, polohou nebo bolestí, které můžete v ordinaci předvést. Pokud vás dokáže terapeut navést na to, co jste schopni zvládnout sami, aby se vám ulevilo, je to ideální. Zdá se mi přínosnější vést pacienta tak, aby si uměl pomoci sám a věděl, že mu daný pohyb nebo cvik ulevil bez mého zásahu. Tak se stává samostatným a nezávislým a přebírá zodpovědnost za své tělo.”

Proč by pacient či klient neměl být závislý na terapeutovi?
Konzumování pasivní terapie, kdy pacient čeká, jak mu pomůžeme, je vytvářením určité závislosti. Třeba v Ústřední vojenské nemocnici v Praze byl porovnán efekt léčby při bolestech zad nebo při spastických potížích po cévní mozkové příhodě u aktivně spolupracujících pacientů, kteří měli menší počet návštěv terapeuta, vůči pasivně konzumujícím terapii několikrát týdně. Efektivnější byla aktivní spolupráce.

Co mě na vyšetření u fyzioterapeuta čeká?
Léčbu zahajujeme důkladným vstupním rozhovorem a vyšetřením, které trvá někdy i přes hodinu. Nelíbí se mi, když pacienti přicházejí s tím, že už byli na fyzioterapii všude možně a mají tolik cvičení, že vlastně nevědí, co mají dělat. U nás změníme většinou jeden pohybový návyk, jako je držení těla v práci, sed, stoj, chůzi, opakované pohyby a činnosti, případně odpočinkové polohy na gauči a v křesle. A doplníme změnu režimu jedním cvikem, který nezabere více než pět minut denně.

Má smysl chodit k fyzioterapeutovi preventivně?
Záleží, ke komu přijdete. Pokud se cítíte dobře, nic vás nebolí, a přitom následně dostanete u fyzioterapeuta takové vysvědčení, že je vám do pláče, je otázkou, jaký to mělo smysl. Když člověk, který běžně sportuje, přijde na preventivní prohlídku a odejde s popisem křivé páteře, slabého břicha, nejrůznějších zkrácených syndromů, a ještě dostane doporučení, aby šel na magnetickou rezonanci, nemám z toho radost. Nemůžeme chtít, aby všichni byli jako socha Davida.

Takže s bolestí při pohybu vždy nejdřív k fyzioterapeutovi?
Víte, že v Británii již před mnoha lety zavedli pro pacienty s akutní bolestí systém první návštěvy právě u fyzioterapeuta bez doporučení lékaře? Protože zjistili, že než si pacient oběhne „kolečko“ od praktického lékaře přes čekání, zda léky zaberou, následně, pokud nezaberou, další odeslání například k ortopedovi a další čekání, jestli nastavená léčba, příkladně injekce, pomohou, přičemž až poté následuje fyzioterapie, kdy stav již nebývá pouze akutní a stává se chronickým, prodlužuje se zbytečně čas trpícího pacienta. Britové si ověřili, že zahájení péče přímo u fyzioterapeuta může akutní bolest rychle a bez následků upravit, případně daného jedince poslat ihned do péče praktického lékaře či dalšího specialisty. Pokud ovšem fyzioterapeut několik týdnů léčí pacienta, jehož projevy a bolesti se nemění, a on si není jistý příčinou a původem obtíží, musí to konzultovat s jiným specialistou. Někdy ale může být příčina úplně banální. Bolesti zad po ránu, bolesti hlavy po celodenní práci u počítače, může jít o podvrtnutí kotníku nebo kopnutí do míče, kdy následně nastanou obtíže s chůzí. Nebo pouhé zívnutí či „křivé“ kousnutí do jablka a následné obtíže při otevírání úst. Taky hod míčem, po němž následuje ztížené oblékání pro bolest v rameni. A seznam by mohl pokračovat.

A teď o penězích, ty jsou ve zdravotnictví důležité. Zdravotní pojišťovny asi fyzioterapii neproplácí…
Pojišťovny hradí fyzioterapii na pracovištích, která s nimi mají smluvní vztah. Nelze říct, zda poskytované služby jsou lepší pro samoplátce, nebo při úhradě pojišťovnou. Pacient musí zhodnotit po třech až pěti terapiích, zda je opravdu ve svém stavu lepší, nebo zda odchází po terapii tak bolavý, že za dva dny sice přichází úleva, ale vlastně je to jen návrat k původnímu stavu, ve kterém pacient uvízl.

Připravila redakce s použitím textů LN. Ilustrační fotografie 123RF.com