Přestal jsem kouřit v prosinci 1999, když mě pan profesor Anděl ve VFN sdělil, že pokud chci jít svým vnučkám na maturitní plesy, tak musím s kouřením, které má neblahý vliv na můj cévní systém, co nejdříve skončit. Představa, že bych na těch plesech chyběl byla silná a uspíšila mé rozhodnutí k ukončení životní etapy kouření. Druhý den jsem přestal kouřit a silou vůle překonal abstinenční příznaky, které naštěstí nebyly až tak dramatické a dnes mohu konstatovat, že už jsem jedenadvacet let nekuřákem. Snad se mě lépe dýchá a snad se uvnitř mé tělesné schránky něco změnilo, ale to sám neumím posoudit, to poznají jen lékaři, kteří mají k dispozici moji zdravotní dokumentaci. Jediné, co jsem na sobě viditelně zaznamenal, byla skutečnost, že jsem po odložení cigaret přibral za necelé dva měsíce asi deset kilogramů a tohle zvýšení trvá dosud. Nezměnil se můj jídelníček, ani konzumovaná množství stravy, stále mám pouze sedavé aktivity u počítače a tak jsem si odvodil jediný možný závěr a to ten, že nekuřáství změnilo moji váhu. Pardon, dnes se používá výraz hmotnost. Hmotním tedy o deset kilo více než jsem měl jako kuřák.
Kouření u jiných lidí mě nevadí, ani neláká k následování. Kolem prodejen Tabáku projdu bez nutkání se tam podívat a nasát charakteristickou vůni. Když jsem byl o hodně mladší a nebyl tu takový výběr kuřiva, a náhodou měli řezaný tabák Amforu, neodolal jsem a balíček si koupil. Doma jsem ho pak otevřel a nechal tabák dýchat do místnosti. Amfora byl velmi příjemně parfémovaný produkt z Holandska nebo odkudsi z daleka a jeho vůně byla omamná, byla jako volání dálek. No berte to tak, že tu vedle Amfory byl třeba takový tabák s názvem Taras Bulba a ten tedy žádnými dálkami nezaváněl. K tomu by se lépe než já mohl vyjádřit kuřák dýmek, ten by jistě rozdíl mezi těmi dvěma tabáky lépe popsal.
V blízkém okolí mého bydliště je několik hospůdek a restaurací, dříve byly plné zákazníků, dnes zejí prázdnotou. Naši uvědomělí poslanci parlamentu se zhlédli kdesi ve světě s tažením proti kuřákům reprezentovaném heslem „Vraťme tabák Americe!” a odhlasovali pro své voliče zákon zakazující kouření v restauracích, hospodách a barech. A tak se stalo, že lidé chvíli posední ve zdravém a teplém prostředí a když dostanou chuť na své cigárko, vyběhnou na ulici a vyšlukují si svoji dávku. Na vesnici, kde projede za hodinu pár aut to ještě jde, ale ve městech k cigaretě inhalují ještě exhaláty od tiráků a autobusů. Ty jsou obzvláště výživné a mocné. Bývalo zvykem, že lidé na vsích se ve své hospodě scházeli aby spolu mluvili, aby si vyříkali svoje bolístky, aby sehnali řemeslníka na stavbu chlívku a nebo aby se jen tak setkali a poklábosili u piva o vážných věcech, o politice, fotbalu a o ženských. Dneska hospody zejí prázdnotou, sice jak kde, ale hospodským se snížily tržby a není to vina té slavné EET, ale díky poslanecké iniciativě se zákazem kouření.
Osobně se domnívám, že pokud se před dalšími parlamentními volbami objeví nová politická strana, která si jako hlavní cíl dá obnovení stavu před zákazem kouření, tak získá velké sympatie voličů (kuřáků). Stejně tak si procentně polepší i stávající strany pokud ve svých volebních programech změní k této probematice přístup.
Aby u nás bylo dobře, musejí se lidé scházet s lidmi. Tuto společenskou funkci odedávna tvořlly hospody a tak bude nanejvýš důležité aby se stav změnil, sice to bude proti zásadám péče o veřejné zdraví, ale důležitější bude, že se lidé opět začnou scházet a hovořit spolu. Kéž už by se tak stalo.
Redakce, ilustrační foto 123RF.com