Psal se listopad či prosinec roku 1999 a bylato pro mne doba vysokého pracovního nasazení. Abych vše stíhal řešil jsem to tak, že jsem jezdil všude autem a šetřil tak čas o který by mne jinak připravila městská doprava, dopoledne jsou intervaly delší a spoje moc nenavazují. A tady to začalo. Dostal jsem žízeň, vlastně jsem měl nutkání k napití a tak jsem sebou začal vozit velkou lahev minerálky. Když mě padla na semaforech červená, otevřel jsem lahev a vypil několik doušků perlivé tekutiny. Při náhodné návštěvě praktické lékařky jsem se jí s pitným problémem svěřil a ona zareagovala okamžitě. Vytáhla krevní test a z kapky krve zjistila, že mám vysokou hladinu cukru v těle. Na displeji se objevilo číslo 28, mě to sice nic neříkalo, ale paní doktorka už mě nechtěla pustit s tím, že mne nechá odvézt do nemocnice. Tam jsem šel sám až druhý den s jejím doporučením k hospitaizaci a celkovému vyšetření s podezřením na cukrovku. Jinak také diabetes mellitus.
Ležel jsem na klinice profesora Anděla asi deset dní, jedno vyšetření za druhým a pak konečný verdikt a stanovení léčby, no léčby zrovna ne, léčit se cukrovka zatím nedá, ale spíše jde o zakonzervování přijatelného stavu při striktním dodržování určitých doporučení. Uklidnili mne, že se s touto chorobou dát žít téměř normální život za předpokladu, že se omezíte nebo zbavíte některých návyků. Zásadní změnou bude jídelníček, zákaz tvrdého alkoholu, trocha piva po jídle je v toleranci. To se dá zvládnout a lze si zvyknout. Horší to je pro kuřáky, ten kdo je závislý a kouření je pro něj stimulační droga, ten bude mít problém. Ale dá se. Pevná vůle všechno zmůže. Já jsem toho důkazem. Prostě jsem si řekl, že ode dneška nekouřím, zamáčkl poslední cigaretu a čtvrtstoletí kouření skončilo. Dokonce jsem ani netrpěl abstinenčními příznaky, nevadilo a nevadí mě když ucítím kouř a ani nedostanu chuť si zapálit. Radikální změna se po ukončení kuřácké životní éry projevila v tom, že jsem do dvou měsíčů přibral asi deset kilogramů na váze.
Lidí v České republice s diagnostikovanou cukrovkou nebo těch, kterým ještě diagnoza stanovena nebyla a jsou tedy latentními diabetiky, je u nás téměř milion, každý desátý člověk. Z toho se dá odvodit, že jde o velmi závažnou civilizační chorobu, zapříčiněnou s největší pravděpodobností špatným životním stylem. Ještě je třeba si říci, že diabetes má několik typů. U dětí se vykytuje nejčastěji diabetes mellitus I. typu, u dospělých se projevuje převážně cukrovka II. typu. Ta má ještě rozdělení na hypoglykemickou variantu, která je závažná kvůli upadání do bezvědomí při snížené hladině cukru pod určitý hraniční limit. Druhá varianta je tzv. hyperglykemická a při ní je hladina cukru v krvi zpravidla příliš vysoká. To jsou hodnoty nad 12 mmol/l a výše.
Cukrovka se projevuje několika typickými příznaky, které mohou signalizovat toto vážné onemocnění, ale také nemusí. Jaké to jsou?
- Extrémní žízeň, která budí nemocného i ve spánku.
- Časté denní i noční močení.
- Děti se mohou dokonce v noci začít pomočovat.
- Moč je sladká a lepkavá.
- Extrémní úbytek váhy při běžném stravování.
- Malátnost a únava.
- Z dechu je cítit aceton.
- Prohloubené dýchání.
- Poruchy vědomí – pacient často upadne až do bezvědomí.
Lékařské vyšetření a zjištění cukrovky
Pokud na sobě vnímáte některé z výše uvedených příznaků, můžete opravdu trpět cukrovkou. Než se začnete obávat a zjišťovat, co všechno tato nemoc a její léčení obnáší, zajděte k praktickému lékaři. Jen odborné vyšetření může potvrdit, zda touto nemocí skutečně trpíte. Lékař také určí, jakého typu vaše cukrovka je. Podle toho se pak bude odvíjet následná léčba u lékaře specialisty, diabetologa.
Lékař vám odebere krev, aby zjistil případnou hyperglykemii, zkontroluje přítomnost cukru v moči a změří vám hladinu inzulínu v těle. Pokud se u vás cukrovka projeví, nezoufejte. Při dodržování dietních pravidel a správném nasazení léků se s touto nemocí dá prakticky plnohodnotně žít. Chce to jen naučit se sebekázni a také se naučit a porozumět signálům vlastního těla.
Redakce a server zdraví.cz