Při pražském květnovém povstání v pětačtyřicátem roce zuřily nejtěžší boje mimo jiné také na Pankráci, viděli jste jistě známou fotografii barikády u restaurace Na paloučku. Do bojů se zapojily i jednotky vlasovců, kteří ale směřovali na západ, aby se dostali do zajetí Američanů. V Praze pomohli vlasovci bojujícím Pražanům a společně odráželi útoky wehrmachtu a Zbrani SS. Konečně se smí o těchto latentních historických událostech hovořit otevřeně, konečně mohou své poznatky vynést na světlo historici, konečně se přestanou přetahovat o svoji pravdu zastánci a odpůrci vlasovské válečné pražské epizody. Těch pár předchozích vět bylo jen úvodem k daleko aktuálnější kauze, o které veřejně hovořili některé poslanecké kluby na svých tiskových konferencích. O co jde?
Jedná se o aktuální ediční aktivitu nakladatelství Naše vojsko, které započalo svoji historii právě v roce 1945 a od samého počátku činnosti se věnovalo vydávání literatury s vojenskou nebo brannou tématikou. Všichni, kdo byli před rokem 1990 na vojně, ať jako vojáci povinné základní služby nebo byli praporčíci a důstojníci z povolání, si jistě pamatují knihy, které jsme v kasárnách dostávali za odměnu nebo jako vánoční dárky z domova a které měly hlavičku Naše vojsko. Četli jsme deník Obrana lidu, časopis Zápisník tehdy neobvyklého formátu nebo hlubotiskový čtrnáctideník Československý voják. Kromě periodik pro příslušníky armády mělo vydavatelství Naše vojsko v gesci i časopisy pro Svazarm, pro vojska ministerstva vnitra, Červený kříž a Civilní obranu. Tyto aktivity ale po roce 1990 a 1992 skončily, nakladatelství bylo zprivatizováno až nakonec značka skončila v majetku dvou jednatelů. Ti sice pokračují v nakladatelské činnosti zaměřené na vojenská témata, ale náměty jsou z celého světa. A tak není divu nad seznamem vydaných publikací. Najdeme tam opravdu zajímavé tituly, ale i takové, které vzbudí rozpaky.
Našel jsem na webové stránce Našeho vojska nabídku na kalendář Karla Gotta na rok 2021. To by mě nevadilo, ale hned druhá nabídka byla na kalendář s tvářemi osobností třetí říše. Ano, čtete správně, opravdu se jmenuje Kalendář osobností třetí říše. Stojí necelých 500 Kč a až si ho objednáte, můžete si doma na zdi prohlížet R. Heydricha, K.H. Franka, J. Mengeleho, H. Himmlera a na prosincovém listě na vás vykoukne sám Adolf. Všiml jsem si, že ani na jednom snímku není vidět zákonem zakázaný hákový kříž. To vypadá, že redakce počítala s negativní reakcí veřejnosti a hakenkreuz nechala vyretušovat. S podobiznami to bude problematické, zobrazení by museli být v zákoně vyjmenování a pak by se jejich portréty nesměly reprodukovat. Podle našeho zákona jsou zakázány grafické symboly hnutí směřující atd. atd. Ale sami potvrdíte, že se občas v novinách, časopisech i v televizi objeví představitelé jak sovětského režimu, tak nacistického. Srp a kladivo a hákový kříž jsou potaveny na roveň a přesto je v televizních dokumentech vidíme stále častěji. Nevěříte? Pusťte si v neděli dopoledne ČT2 nebo na Prima Zoom historické dokumenty.
Zavolal jsem si k monitoru patnáctiletou vnučku a ukázal ji portrét Reinharda Heydricha v uniformě. Víš kdo to je? No, už jsem ten obličej někde viděla, kdo to je dědo? Jsem si jistý, že další generaci už budou hlavy úplně lhostejné.
Zastávám názor, že některé události nesmí upadnou do zapomenutí a je na nás, kteří si to uvědomujeme, abychom obecné povědomí a vědomosti udržovali a předávali mladé generaci. Ale určitě ne způsobem jakým to dělá nakladatelství Naše vojsko.
Autor -ač, repro ze stránek NV